Rozhovor s Petrem Gazdíkem

Městské divadlo Brno dnes uvádí na své Hudební scéně premiéru světoznámého muzikálu Chicago. Satirický příběh o zkorumpované americké společnosti dvacátých let je prodchnut jiskřivým humorem, nadsázkou a především strhující jazzovou hudbou. V jedné z hlavních rolí příběhu o kráse, štěstí i zločinech, uvidíme mj. Petra Gazdíka - herce, režiséra a šéfa muzikálového souboru MdB. Ve slavném muzikálu představuje dokonalého manipulanta, advokáta Billyho Flynna.

Petře, ústředními tématy Chicaga jsou korupce, síla médií a falešná morálka. To jsou horká témata i v dnešní době. Nebojíte se, že diváci mají dost korupčních skandálů a zkažené morálky v běžném životě?

Věřím, že to nejsou skutečná témata společnosti, spíš určitého okruhu lidí... Ano, náš příběh je především o síle médií. O situacích ne neznámých - kdy se tisk anebo televize zaměřují na zavrženíhodné kauzy a namísto odsouzení je vyzdvihují. A naopak. Kromě tohoto tématu však náš muzikál nabízí divákům mnohem víc: dokonalou podívanou - taneční výstupy, skvělé herecké výkony, inscenaci prošpikovanou jazzem, humor i nadsázku. Ne nadarmo se ve světě stalo Chicago fenoménem!

Pojďme k Vaší roli: Billy Flynn není žádný svatoušek. Advokát je to sice šikovný, jde mu ale v prvé řadě o peníze, publicitu, neohlíží se napravo nalevo. Váš jiný hrdina, kterého představujete v muzikálu Bídníci, Jean Vajlean, je naproti tomu skrznaskrz kladnou postavou. Která z těch poloh se Vám hraje lépe?

Já to takhle vůbec nerozděluji, ke každé roli si musím najít vztah. Jak už jsem říkal mnoha novinářům tázajícím se před Vámi, každou z nich musím mít rád. Billy Flynn je role trošičku za odměnu. Proti Valjeanovi to bude, myslím, menší dřina, i když.... Je to člověk, který je, jak se říká, „cool“. A i s tou záporností je to jenom věc pohledu a vnímání světa. On je člověk, který se pouze přizpůsobí tomu, jak společnost funguje a naplno toho využívá. Samozřejmě, já myslím, že zápornou postavou je, někdo však jeho chování či přístup k životu klidně může pokládat za normální, zábavný či dokonce ohromující. Nakonec, i mě baví.

Každý herec má svůj osobitý styl a alternace se v některých představeních od sebe dost liší. Jsou rozdíly patrné i ve Vašem podání role Billyho Flynna v porovnání s podáním Dušana Vitázka nebo se snažíte o „sjednocení“ postavy?

Samozřejmě že se v mnoha ohledech, obzvláště těch technických, snažíme o totéž. Charakter Billyho Flynna jistě musí zůstat zachován. Díky rozdílnému naturelu však stejně nakonec bude můj Billy jiný než Dušanův. Tak by to ale mělo být, alespoň se může divák příjít podívat dvakrát... (s úsměvem)

Muzikál byl od své premiéry v roce 1975 nastudován nesčetněkrát. Snažíte se do nynější verze přinést něco nového nebo se držíte osvědčené verze?

V našem divadle se vždy snažíme přinést něco nového, vlastně i musíme. Chcete-li totiž uvádět tzv. repliku toho, co se hraje na Broadwayi či West Endu, musíte žádat o jiný druh licence, o který my neusilujeme. Licence, kterou jsme získali, nám umožňuje vlastní ztvárnění i invenci. Naše inscenace bude svým způsobem nová, určitě ale vycházející z ducha tanečního stylu Boba Fosse, který v tomhle muzikálu vytvořil před lety de facto nový styl.

Zmínil jste se o právech. Jak těžké je bylo získat v případě Chicaga?

Nemusíme mluvit jen o Chicagu, získat práva na jakýkoli muzikál nebývá jednoduché. Oprávnění se všeobecně dělí na několik stupňů. Z hlediska autorských agentur je licence tzv. copyrightu, která poskytuje právě onu repliku, nejvyšším možným licenčním krokem. Současně je také nejvyšší finanční investicí. Většinou se tato povolení udělují u představení, která se hrají tzv. "stagionově", to znamená, že se inscenace připraví a hraje se poté několik let nebo minimálně měsíců bez přerušení. Tak to v České republice bylo, myslím, pouze v případě Les Misérables, a to při prvním uvedení v Praze. My užíváme většinou „first class performance“ licenci, která nám umožňuje vlastní zpracování, jen na základě některých pevně daných podmínek – jako například, že příběh Mary Poppins se nesmí odehrávat v Brně, ale v Londýně začátkem minulého století atd. Výsledek dané inscenace musí pak splňovat „běžnou“ úroveň inscenací uváděných v současnosti na West Endu.

Kromě toho, že v muzikálu Chicago hrajete, jste v programu uveden také jako asistent režie. Co tato práce obnáší? Co Vás vlastně baví víc - stát na jevišti anebo na straně realizačního týmu?

Jako asistent pomáhám režisérovi inscenace Stanislavu Mošovi, aby měl svoji práci komfortnější. Jak po stránce produkční, tak i organizační. „Má chvíle“ přichází i tehdy, když se řeší zvukový design. Ten se snažíme společně s kolegou mistrem zvuku Milanem Vorlíčkem stále zdokonalovat. A která práce mě baví víc? Těší mě spojení všech těchto činností, prostě a jednoduše baví mě "dělat divadlo".

Nastaly při zkoušení muzikálu nějaké problémy či těžkosti? Ať už po stránce herecké či režijní?

Nic zvláštního. Ve zkušebním procesu nastává vždy spousta problémů a starostí, které se někdy zdají být dokonce neřešitelné. Tenhle vývoj je ale naprosto standardní. Důležité je však nakonec ale to, jaký je výsledek. Každý muzikál je extrémně náročný na realizaci. Chicago je ještě složitější v tom, že jde z velké části o taneční představení ve specifickém stylu, který u nás není tak obvyklý a tanečníci jej nemají tolik pod kůží jako například klasický balet. Jsem si jist, že se diváci mají nač těšit.

V muzikálu hraje jednu z vězeňkyň i Vaše sestra Johana Gazdíková, která byla nominována na cenu Thálie za hlavní roli v muzikálu Marry Poppins. Zítra se o vítězích rozhodne v přímém přenosu ČT. Jak se díváte na její nominaci? Je podle Vás pravděpodobné, že vyhraje?

Thálie by se neměla brát jako soutěž. V umění, ať už je jakékoli, se soutěžit nedá. Thálii chápu spíše jako uznání oceněného herce či herečky. Kolegium Herecké asociace vybírá každý rok z mnoha herců, mnoha inscenací a rozličných výkonů této země. Aby nakonec vybrala jen dva umělce v dané kategorii, je úkolem, který jim nikterak nezávidím. Už samotnou nominaci tedy chápu jako velký úspěch. Jestliže se nakonec promění ve skutečnou cenu, je to příjemná třešnička na dortu. A já ji Johance moc přeju, i když už teď mám radost!

Jana Příkazská | 25.3.2011